Tuhle akci bych nazval jako takové „malé rande“ s Mončou - po hodně dlouhé době jen my dva sami spolu. Naší milovanou dcerušku jsme nechali dopoledne u babičky a dědy. Byl to nezvyk, stejně jsme na ni po cestě několikrát vzpomínali. Ale ty tři hodinky jsme si užili moc. Bylo to fajn.
Tato nádherná místa mám hned za rohem a mám to tu moc rád už odmala. Už když jsem jako chlapec zaslechl povídání rodičů a známých, že v ranských lesích je jednoduché se ztratit a že jsou rozsáhlé. Začal jsem tedy tudy jezdit na kole a vše prozkoumávat. Stále je zde co objevovat.
Tady pár fotek z jedné krásné březnové neděle, kdy jsem se jel projet s kočárkem. Zvlášť v této „době koronavirové“ jsem rád za místa, kde člověk skoro nikoho nepotká a jen si užívá krásný pohled na přírodu.
